Amatérské divadelnictví mělo nejen v Českém Dubu, ale i v celém Podještědí vždy silnou tradici. Když v poválečné době vznikl při Sokole v Českém Dubu ochotnický divadelní spolek VOJAN, nesoucí jméno slavného českého divadelního herce Eduarda Vojana, získal si brzy zasloužené uznání nejen mezi místními, ale i přespolními obyvateli kraje. V jeho řadách se objevila celá řada místních talentovaných amatérských herců, repertoár zdobily kromě klasických divadelních her dokonce i zpěvohry a lidové operety. Na perly Panny Serafinky Rudolfa Piskáčka a její protagonisty zde doposud pamětníci nostalgicky vzpomínají. Zlatou éru českodubského divadelnictví však ukončila v osmdesátých letech 20. století demolice zdejší divadelní scény. Bez patřičného zázemí nebylo možné činnost divadelního spolku udržet a jeho činnost byla ukončena.
Teprve v roce 2002 se dvě českodubské učitelky Dagmar Čemusová a Marcela Famfulová hnány patřičným „vlasteneckým“ duchem odhodlaly k pokusu navrátit českodubskému divadelnictví opět jeho místo na slunci a navázat na násilím přerušenou divadelní tradici. Oslovily několik svých kamarádů a známých a přemluvily je k vykročení na novodobou divadelní pouť. Divadlo bez vlastní scény by však nemělo budoucnost. Na radnici v Českém Dubu se však nápadu na znovuobnovení této spolkové činnosti nejen nevysmáli, ale co víc – snahy zdejších „obroditelů“ obdivuhodně podpořili a uvolnili finanční prostředky na zbudování jeviště v sále místního kina. Když se před promítacím plátnem v kinosále objevila prkna, která znamenají svět, nebylo už z vytyčené cesty návratu.
A jakou hrou byla novodobá divadelní historie v našem městě odstartována? Protože je Podještědí krajem spjatým s odkazem české spisovatelky Karoliny Světlé, a protože jsme vnímali obnovu zdejší divadelní činnosti tak trochu jako „vlastenecký počin“, rozhodla se Dagmar Čemusová sepsat na motivy povídky HUBIČKA od Karoliny Světlé stejnojmennou původní divadelní hru. Tímto dílkem se již inspirovala také Eliška Krásnohorská, když zpracovávala libreto ke stejnojmenné zpěvohře Bedřicha Smetany. Na rozdíl od hudebního ztvárnění, to naše českodubské, nemá dvě, ale tři dějství. Nešlo totiž vynechat důležité místo, které v životě zdejšího kraje vždy hrálo svou úlohu – pravou podještědskou hospodu s místními štamgasty i muzikanty….a tak se vlastně podařilo pro rozjezd nově obnoveného souboru nastudovat také tak trochu zpěvohru, kde se objevily některé melodie zdejších podještědských písniček.
Hnáni obrovským úspěchem po uvedení HUBIČKY, vrhli jsme se s nadšením do dalšího zkoušení a přípravy další hry na skromný repertoár souboru, který jsme se na pamět původního zdejšího spolku rozhodli pojmenovat stejně – VOJAN. V následujících sezónách přibyly na repertoár komedie KOŠILKA od Otty Zelenky a DÍVČÍ VÁLKA Františka Ringo Čecha. Zároveň jsme ve spolupráci se členy zdejšího loutkového souboru Ještěd nastudovali hru NEVĚSTA Z FÍLKŮ. Také její autor – David Bělohradský, se pro její vznik inspiroval dílem Karoliny Světlé.
V roce 2005 jsme společně s místním loutkovým divadelním souborem Ještěd založili občanské sdružení – SDRUŽENÍ DIVADELNÍCH SOUBORŮ ČESKÝ DUB a v rámci tohoto sdružení doposud pracujeme.
Postupně se soubor začal rozrůstat o další nové členy…..a protože si všichni chtěli divadla „užít“ na divadelních prknech, stal se pro nás rok 2006 „zlomovým“ v tom, že jsme vytvořili dvě menší samostatné divadelní skupiny. Možnost „zahrát si“ se tak stala mnohem větší….
A na jakou pouť se vydala naše divadelní skupina ?
To se dozvíte právě na těchto divadelních stránkách…..